Setkání s literární postavou aneb Pan Frodo a Já

26. září 2013 v 20:12 | Lady Yanish |  Lady Yanish tvoří
Jméno postavy: Frodo Pytlík
Počet znaků: 1775
Tituly, v nichž se postava vyskytla: triologie Pán prstenů
Autor knih: J. R. R. Tolkien

"Zvolila jsem tuto postavu proto, že mě provázela celým dětstvím (stejně jako Harry Potter, Dášenka a Honzíkova cesta) avšak Frodo byl zhmotněním všech mých fantazijních světů a v přítomnosti těchto knih jsem alespoň na chvíli vyklouzla z reality. Nenapsala jsem to pro výhru, ale proto, jelikož jsem chtěla zvárnit své činy, kdybychom se náhodou setkali. Přeji příjemný zážitek všem fanouškům Tolkiena a jeho knih."

Pan Frodo a Já
Baldachýnem zeleně nade mnou se kradly paprsky slunečního světla. Zakryla jsem si dlaní oči, abych se skryla před nepříjemným svitem, když jsem odněkud zaslechla podivné zvuky. Ukryla jsem se za mohutný kmen stromu a sledovala drobnou postavu, jenž cupitala po pěšině. Byla bosá, hustě ochlupenými prsty drtila větévky pod svýma nohama. Ihned jsem poznala hobita Froda Pytlíka, průvodce mých dětských let. Jeho krok byl rychlý, netrpělivý, jako by před něčím prchal. Kučery se mu pohupovaly sem a tam, tmavý pláštík za ním vlál jako křídla. Něco pevně tiskl v dlani, až mu bělely klouby.
Najednou se zastavil, prudce se rozhlédl kolem, ale nespatřil mě. Z jeho tváře jsem vyčetla strach a nejistotu.
Něco se zalesklo v jeho maličkých, špinavých prstech. Do jeho oček se vkradla lačnost, přesně jsem odhadla okamžik, kdy jej zcela ovládla a již to nebyl ten Frodo. Byl to hamižný hobit toužíci po moci, již prsten nabízel. Zlatý kroužek se užuž vezl po kůži jeho prsteníčku, když jsem vykřikla.
"Přestaň!"
Můj rázný hlas hobita vylekal. Trhl sebou a očima zapátral kolem sebe. Vystoupila jsem ze svého úkrytu. Neušel mi jeho úděs, který snad nemohl být větší.
"Nedělej to." řekla jsem již o něco mírněji. Opatrně jsem našlapovala směrem k němu. Couvl o pár kroků, ale nedal se na útěk, jen mě vyjevěně pozoroval. Poklekla jsem k němu.
"Neoddávej se moci prstenu. Splň svůj úkol. Zachraň Středozem."
Jako omámený přikývl. Pohlédla jsem na zlatavý kroužek v jeho dlani a na okamžik mě ovládla touha po něm. Po chvíli jsem jeho prsty sevřela v pěst a věnovala půlčíkovi úsměv.
"Běž." Zaznělo něžné pobídnutí z mých strnulých úst. Navlékl prsten na zlatý řetízek a navlékl si jej na krk. Šperk pečlivě ukryl za okraj košile. Pak se otočil a rozběhl hloub do lesa.
 

Život v naší vesnici

22. září 2013 v 10:21 | Lady Yanish |  Midgeshire
Život v naší vesnici je stejně obyčejný a nudný, jako v kteréholi jiné. Nedostatek aktivit a možností pro mládež nahrazuje krásná, téměř nepoškozená příroda, okolní les, kam můžete zajít a provětrat si hlavu nebo si jen sehnat chutnou snídani v podobě hub a lesních plodů. Nedaleko se lesknou dva rybníčky podobné jako vejce vejci, zahaleny oparem mlhy a rouškou listoví. Jsou to výjevy jako z pohádek. Ale já si tu občas připadám jako ve vězení.
Všichni se tu znají, všichni se tu zdraví. Pomluvy se šíří jako kyslík, a že se jimi nešetří, to je také pravda.
Ač tu není nouze o mladé lidi, s nikým si příliš nerozumím. Buď jsou starší, nebo až příliš mladší a když už v mém věku, tak se chovají jako hlupáci. Výhled z mého malého pokoje je dosti neuspokojivý, nemluvě o tom, že kvůli jistým potížím se sousedy nemohu mít okno průhledné a tak je utnut tipec veškerému rozjímání a civění do přírody z tepla domova. Fantazie však nespí a kdykoliv je možnost, rozlétne se do okolí a čerpá z něj. Život tady není až tak špatný, jen strašně zúžuje možnosti, omezuje potřeby všech, kteří touží po vyšším stupni rozvoje a nedokáže naplnit veškeré mé sny.
Je to předlouhé, sedmnáctileté vězení, a já si říkám, kdy asi skončí. Kdy se vyhrabu z téhle díry, které i přes veškerou izolaci říkám domov? Netuším, ale snad se sem jednou vrátím a řeknu si, že dětství tady nebylo tak špatné, že mi dalo něco do života.

Kam dál

Reklama